Tvé ruce znám, jak voní chleba,
jak hladí trávu po rosách.
A když se večer sklání nebe,
tvé ruce svítí v mých očích.
Tvé ruce znám, když spí a bdí,
když z něhy dům se tiše staví.
A v srdci mém tvé ruce zní,
jak píseň, která nikdy nezhasne.
Tvé ruce ví, kdy mlčet mám,
kdy dotek stačí místo slova.
V nich všechna láska, kterou znám,
v nich celý svět se znovu schová.
Když život přijde s tíhou dní,
tvé ruce stoupnou ke mně tiše.
A já v nich vždy zas nalezn mír,
jak v písni, kterou čas neslyší.
Až jednou půjdem přes ty lány,
kde vítr klásky rozfouká,
tvé ruce budou, jak dlaně chrámu,
co drží nebe, dokud trvá.
A když se nocí rozhostí,
a měsíc spadne do vody,
tvé ruce zůstanou – mé jistoty,
mé světlo, které nezhasí.