V garáži voní jablka
a rádio tiše šelestí.
Venku svět zas chytá fofr,
on tady lisuje svý štěstí.
Nech svět běžet, jak běží,
ty máš svůj klid ve džbánu.
A mezi bednami jablek
máš svoji sladkou Nirvánu.
Sousedka ťuká: „Zase to lisuješ?“
„Jo, svět je hned míň na palici.“
Když šťáva crčí, on ví, že žiješ,
pryč s manažerem na radnici.
Je alchymista jablečných snů.
Nech svět běžet, jak běží,
neřeš trendy ani zprávy.
V každé kapce moštu
je víc pravdy, co tě spraví.
Až jednou přijdou z nebe účtenky,
on ukáže svou:
„Jedno jablko, jedna garáž, jeden klid.“